Dávejte pozor na to, jak se chováte, ovlivňujete tím svou DNA

Možná si říkáte, že to, jak své životy vedeme, kde se pohybujeme, co jíme, nebo dokonce jak přemýšlíme, nemůže mít vliv na naše geny. Ty jsou prostě od narození dané a už s nimi nic nehne. To je ale omyl. V genetice existuje disciplína, která se proměnlivostí DNA v průběhu života přímo zabývá. Jmenuje se epigenetika.

Nejedná se o žhavou novinku v biologii. Mezi vědními obory pevně zakotvila již v 80. letech 20. století, ale v poslední době je zase na výsluní zájmu. Veřejnost o tom ale moc neví, není totiž tolik popularizovaná. Že by to bylo tím, že se chceme dál vymlouvat na geny?

Poměrně nový podobor genetiky zkoumá jev, který není znám příliš dlouho. Do nedávna mezi vědci panovalo dogma, že geny ovládají nás, nikoliv my je. Epigenetici to však vyvrátili a dokázali, že DNA se trochu měnit může. Vliv na to má náš životní styl.

O myších a lidech

Jak vnější prostředí ovlivňuje DNA, vědci otestovali na myších a potkanech ve Finsku a v Británii. Co s nimi udělala výživa, vitamíny nebo třeba i jedy?

Vědec Randy L. Jirtle přišel na to, že epigenetický vliv může u zvířat měnit barvu srsti nebo zvyšovat náchylnost k civilizačním chorobám. Jeho kanadský kolega Moshe Szyf zase zkoumal vliv epigenů v souvislosti s mateřskou péčí o mláďata u potkanů. Málo opečovávaná mláďata, která matky málo olizovaly,  měla v dospělosti vyšší hladinu stresového hormonu v krvi, což přímo ovlivňuje míru stresu v organismu.

Těhotné matky, pečujte o sebe, abyste neměli tlusté a nemocné děti

U lidí se prokázal vztah mezi životosprávou matky v těhotenství a kvalitou DNA jejího dítěte. Co žena změnila v DNA potomka v prenatálním stádiu, to si s sebou dítě neslo až do dospělosti. Z toho vyplývá, že pokud o sebe, potažmo o dítě, těhotná žena dostatečně nedbá, zadělává mu tím možná na pozdější nadváhu, cukrovku, rakovinu, mrtvici nebo dokonce leukémii. Kupodivu špatná strava není tak škodlivá jako stres a chemické pochody, které v těle vyvolává.  

Možná si říkáte, že je přeci všeobecně známé, že chování matky v těhotenství ovlivní DNA dítěte. Epigenetika jde ale dál. Prokazuje, že vnější vlivy dokáží měnit chování genů i v době, kdy už jsou všechny DNA-karty dávno rozdány. Prenatální péče tím ještě nabývá na významu, protože zanedbání může způsobit ADHD nebo alergie.

Jakou kondici má spermie, takovou má i budoucí potomek

Vrozené předpoklady tělesné kondice u dítěte se podle epigenetiky přímo odvíjejí od toho, v jaké fyzické kondici byl otec dítěte ve chvíli početí. Spermie přináší dítěti do vínku aktuální pohybové dispozice svého původce. Takže sportem ku zdraví u otců platí dvojnásob. Sportují totiž i za své nepočaté dítě. To znamená, že stejně jako mají maminky v těhotenství nadmíru dbát o správnou životosprávu, tatínci o sebe mají dbát dávno před tím, než počnou dítě.

Když už je dítě na světě a zdědí zdivočelé geny po rodičích, také se s tím dá leccos dělat. Není to snadné, ale jde to. Jste stresaři po otci? Máte sklon k hysterii po matce? Musíte opustit zajeté vzorce, které gen udržují v onom nezbedném módu projevu. Dodržujte zdravou životosprávu, hodně se hýbejte, pravidelně a dostatečně spěte. Vyhýbejte se stresu, naučte se s ním systematicky pracovat. Vyhýbejte se i elektrosmogu (kam patří i signál Wi-Fi), prostě jděte na procházku a hodně daleko od veškeré elektroniky. Nedávné studie potvrdily blahodárný vliv meditací na DNA meditujícího.

Odebraná DNA reaguje na myšlenky svého původce

Jiná studie konvenční vědy, která by do budoucna mohla poznatky epigenetiky ještě rozšířit, zjistila zajímavý vztah mezi DNA a lidskou myslí. V rozsáhlých výzkumech bylo zjištěno, že se buňky odejmuté od jejich původců chovají tak, jako by stále reagovaly na procesy související s mentálním pochodem jejich původce. Čili i mimo tělo reagovaly buňky na mysl jejich původce, a to dokonce v reálném čase, kdy se dané pochody v původci skutečně děly. Fungovalo to, i když od sebe původce a jeho bývalé buňky byly desítky kilometrů.

Za spoustu našich problémů může chování našich rodičů, prarodičů i generací před nimi. Máme to zkrátka v DNA. Traumata i vzorce životních katastrof si neseme s sebou po mnoho generací. Dokonce třeba prý i trauma ze znásilnění je dědičné. Epigenetika ale dokazuje, že nejsme jen bezmocní nositelé genů našich rodičů či prarodičů, nýbrž dává nám naději, že se můžeme stát projektanty vlastní pozitivní evoluce.

Přesně pro lidi s tímhle přístupem, kteří o sebe pečují a chtějí být v kondici, je Mutumutu pojištění. Za zdravý životní styl i pohyb vás odmění.