Vážil 110 kilo a pil 100 piv měsíčně, pak začal cvičit a změnil se k nepoznání

Bylo mu skoro 30 a přitom byl na nejlepší cestě k tomu jen sedět na gauči u televize, jíst, tloustnout a zvyšovat Čechům průměr vypitých piv na hlavu. Jenže před třemi lety Jan Krula propadl cvičení, přestal pít sud piva každý měsíc a zhubl čtvrt metráku.  

Zhubnul jste 23 kg, půjdete ještě dál?
Stanovil jsem si cíl, kterého chci dosáhnout. Po dvou letech mi chybělo zhubnout už jen pět kilo. Možná to posunu ještě o kousek dál. Uvidíme, jak se pak budu cítit, ale už tak intenzivně netrénuju. Nejhorší časy jsou pryč. Mám rodinu, podnikám, takže mám i jiné priority.

Jak dlouho trvalo sundat skoro čtvrt metráku?
Je to tři roky, co jsem se rozhodl se sebou něco dělat, těch 23 kg jsem měl dole po dvou letech.

Na začátku vám chyběla dvě kila ke 110…
Nóóó. Když jsem si stoupl na váhu, ukázala 108 kg, takže jsem měl konečně věc, která dělá z 0 na 100 za 3 vteřiny (smích). Dnes mám okolo 85 kg.

To byl moment, kdy jste se rozhodl k té životní revoluci?
Váha byla jedna věc, ale co mě zarazilo ještě více, bylo to, že když jsem klesl pohledem dolů na váhu, tak jsem přes moji „lejtu“ neviděl svoji výbavu. A to mě dost naštvalo, tehdy jsem se rozhodl něco s tím udělat.

Dobře, kila jsou dole, jak transformace probíhala? Na kouzelný proutek nevěřím.
Než jsem našel cestu ke street workoutu a cvičení s vlastním tělem, což vedlo k cíli, trénoval jsem trochu jinak. Prvně to bylo přímo v bytě. Začalo to kombinací orbitreku, kliků, sklapovaček a dřepů. Jenže po nějaké době mě to přestalo bavit a začal jsem běhat, což dělám dodnes. Pak mi kamarád ukázal aplikaci Freeletics, koupil jsem si ji a s pár dalšími kamarády jsme začali společně cvičit 3 nebo 4x týdně za každého počasí.

Takže mít disciplínu je základ?
Přesně. A právě tato aplikace mi později zařadila do tréninku cvičení na hrazdě, a to shyby.

Jak jste dopadl?
Nakročil jsem ke hrazdě, že to tam naházím jako nic. Měl jsem 97 kilo, dal jsem sotva dva přítahy. Naštvalo mě to, protože jsem si myslel, že mám nějakou sílu a ono nic. Prostě dělat shyby se 100 kg živé váhy moc nejde. No a tohle byl ten pravý impuls, kdy jsem se začal věnovat jen street workoutu a budování funkční síly. Několik měsíců jsme chodili na workoutové hřiště. Dělali jsme pokroky, ale stále tomu něco chybělo. Začal jsem hledat nějakou pomoc na internetu.

Počítám, že se to povedlo, když šla kila i nadále dolů…
Narazil jsem na Honzu Zdrubeckého. Napsal jsem mu a domluvili se na tréninku. Když jsem za ním přišel, tak jsem si říkal, že něco zvládnu, že mám „nashybováno“. Jenže první trénink mě krutě vyvedl z omylu. Zjistil jsem, že vše dělám technicky špatně a své tělo spíše deformuji, než formuji. Po několika měsících bylo vše jinak a musím říct, že jsem našel, co jsem hledal.

Trénink je část změny, jak jste bojoval s jídlem a pitím?
To bylo taky těžké. Byl jsem třeba zvyklý jíst dva obědy. Ve 12:00 jeden a ve 14:00 další. Potom nějaká svačina a pozdní večeře. Moje strava byla tehdy velice bohatá na uzeniny, chipsy, pochoutkové saláty, bagety, sladké limonády atd.

Co alkohol?
Pivo bylo asi největší problém. Dát 100 piv měsíčně byl standard. Jídelníček jsem samozřejmě rapidně změnil a pití piva značně omezil.

Musel jste během tří let řešit nějaký velký problém, kdy jste chtěl skončit?
Na začátku byl problém se vůbec zvednout a jít se hýbat, když nemusím. To bylo pro mě asi nejtěžší. Samozřejmě i jídlo a pití. Tahle kombinace byla pro mě droga. Vše je ale otázka rozhodnutí, jak s tím naložit.

Jak reagovalo okolí na změnu?
Velice pozitivně. Lidé, se kterými jsem byl v denním kontaktu, si změn hned nevšimli, protože jsem šel s váhou dolů postupně. Ale největší motivací byli kamarádi, které jsem vídal jednou za čas. Když jsem je potkal, tak mi říkali „jsi nějaký pohublý“ a já věděl, že tohle je ono.

Jaký je svět, když po něm kráčíte a máte o čtvrt metráku méně?
Hned se líp dýchá. Je to také hrozně znát i na fotbalových trénincích. Zvláště v zimní a letní přípravě, která zahrnuje výběhy. Při nich už nejsem ten poslední, na kterého se čeká, ale jsem mezi prvními, což je super. Člověk se hned lépe cítí nejen při sportu, ale i při běžných činnostech.

Co byste poradil těm, kteří nemají odvahu, nevěří si?
Je dobré najít si parťáky na cvičení. Lépe se trénuje v týmu než někde sám. K tomu se nebát oslovit zkušené borce, to je asi ta nejdůležitější věc. A pak hlavně vytrvat a nevzdávat se. Výsledek se dostaví, i když není za nejbližším rohem.

Fandíme vám, pokud taky cvičíte, zdravě jíte, hýbáte se, chodíte na preventivní lékařské kontroly a prostě se o sebe staráte. S pojištěním Mutumutu se kondice vyplatí dvojnásob. Vrátíme vám až 30 % z ceny pojistného zpátky za to, že se o sebe staráte.