Čeká nás všechny smrt z přepracování?

Náš mozek není počítač, který je schopný pracovat nonstop. Měli bychom se učit méně pracovat. Ovládnout umění aktivního odpočinku je těžší, než to vypadá. Přesto existuje celá řada důvodů, proč to stojí za to. Třeba abyste nedopadli jako Japonci, kteří stále častěji umírají na tzv. karoši, což je smrt zaviněná mnoha přesčasy.

Když jsem letos v červenci přijela do Řecka, jedna věc mě tam okouzlila ještě o něco víc než tyrkysové moře a tisíce let staré chrámy. Byli to lidé, kteří nedělali vůbec nic. V oknech se často objevovaly babičky, co jen tak sledovaly dění na ulicích, po kterých se procházely rodiny, zastavovaly se na každém rohu a dávaly se do řeči s kolemjdoucími. I kancelářští lidé to měli jinak. Zapomeňte na oběd ve formě housky se šunkou před vaším monitorem. V čase oběda se všichni odebírali do restaurací a jedli opravdové jídlo.

Těžká práce musí jít ruku v ruce s nicneděláním

Jistě, možná byste si řekli, že jsou pouze líní. Ve skutečnosti se většinou po dlouhém obědě zase vraceli do kanceláře, kde pracovali třeba až do 8 do večera. Přesto, ta zjevná víra v nutnost balancovat těžkou práci a sladké nicnedělání, mě doslova praštila přes oči.

Nedělat nic se zdá být pravým opakem produktivity. A produktivita je maximálním využitím našeho času. Své dny stále více vyplňujeme „děláním“, ale spousta z nás zjišťuje, že nonstop aktivita není vrcholem produktivity, spíš naopak. V delším časovém horizontu nám z toho může být i fyzicky špatně, a dokonce si paradoxně můžeme vypěstovat pocit, že náš život nemá žádný smysl.

Náš mozek není počítač

Přesto si většina z nás představuje mozek ne jako sval, ale jako počítač, stroj schopný konstantní práce. Odborníci ale upozorňují, že je to nebezpečný blud. „Předpoklad, že můžete do nekonečna protahovat čas soustředění a produktivity, je skutečně mylný. To je sebezničující,“ varuje výzkumník Andrew Smart, autor knihy Autopilot. „Pokud dlouhodobě neposloucháte své tělo, které říká, že potřebujete pauzu, dostáváte se do chronického stresu. A čím častěji se to stává, tím nebezpečnější to je.“

Co s námi dělá přepracování

• přepracování zvyšuje riziko srdečních onemocnění až o 40 %, skoro tolik jako kouření (50 %) (vyplynulo to z této analýzy)
• s počtem odpracovaných hodin roste také riziko mrtvice (další analýza)
• lidé, kteří pracují více než 11 hodin denně, měli 2,5 krát větší pravděpodobnost, že budou trpět hlubokou depresí než ti, kteří prací tráví 7 až 8 hodin denně (další)
• v Japonsku tenhle znepokojivý trend vede ke karoši neboli smrti vyčerpáním

Raději elektrické šoky než nicnedělání

Ale jak ví každý, kdo někdy zkusil meditaci, nedělat vůbec nic je překvapivě velmi těžké. Z 11 různých vědeckých studií vyplynuly stejné výsledky: účastníci by raději udělali cokoliv, třeba by i podstoupili elektrické šoky, než nedělali vůbec, ale vůbec nic. Třeba seděli tiše po dobu šesti až patnácti minut.

Instinktivně víme, že dělat všechno naráz je nemožné

„Myslete na mentální práci třeba jako na sedy-lehy,“ říká Josh Davis, autor knihy Two Awesome Hours. Řekněme, že jich chcete udělat 10 000. Nejefektivnější by bylo sfouknout je všechny naráz bez přestávky. Instinktivně víme, že je to nemožné. Když jich místo toho mezi jinými činnostmi uděláme čas od času pár, za pár týdnů se k těm 10 000 dopracujeme úplně v klidu.

„Mozek funguje v tomto smyslu stejně jako sval,“ píše Davis. „Nastavte si špatné podmínky napříč konstantní prací a dosáhnete malých výsledků. Nastavte si správné podmínky a pravděpodobně uspějete.“

Původ produktivity

Je posedlost efektivitou a produktivitou záležitostí dnešní doby? Filozof Bertrand Russel by nesouhlasil, už v roce 1932 napsal: „Lidé najednou neví, co s časem, kdyby měli pracovat jen 4 hodiny denně. Tak to dřív nebylo. Dříve existoval prostor pro hru a lehkovážnost. A ten teď okupuje kult efektivity“.

A ano, kreativní a produktivní lidé si uvědomují důležitost dělání mála. Mají silnou pracovní morálku, ale zároveň si stále umějí hrát i odpočívat. Přesně jak píše Henri Miller ve svých 11 přikázáních pro spisovatele: „Pracujte jen na jedné věci. Přestaňte, když přijde určený čas! Zůstaňte člověkem! Buďte s lidmi, choďte ven, pijte, jestli se vám chce.“

Henry Ford zkrácením pracovní doby zvýšil výkon i marži

Během průmyslové revoluce byla pracovní doba 10–16 hodin denně. První, kdo ji svým dělníkům zkrátil na osm, byl Henry Ford, aby zjistil, že jsou tak mnohem výkonnější. Během dvou let se jeho marže zdvojnásobila. A pokud je osm hodin lepších než deset, mohlo by to být ještě méně a ještě lepší?

Pro lidi nad 40 let je podle této studie optimální 25hodinový pracovní týden. Ve Švédsku nedávno experimentovali s 6hodinovým pracovním dnem a ukázalo se, že se zlepšuje nejen produktivita, ale i zdraví pracovníků. Autoři podnikatelské punkové bible Restart ve své firmě Basecamp zavedli čtyřdenní pracovní týden a výsledek? Odváděli stejné penzum práce jako dřív. Jak je to možné?

Jen 3 z 8 hodin lidé skutečně pracují

Výsledky průzkumu mezi 2000 britskými kancelářskými pracovníky by mohly být nápovědou: skutečnou prací trávili pouze 2 hodiny a 53 minut z 8hodinové šichty. Zbytek své pracovní doby sjížděli sociální sítě, četli si zprávy, povídali si s kolegy, jedli, a dokonce si hledali lepší práci.

Jenže se jim vlastně není co divit. Skutečně hluboce se soustředit na zadaný úkol totiž dokážeme maximálně hodinu.

A skuteční mistři svých oborů, elitní muzikanti, spisovatelé a atleti svému umění nikdy nevěnují více než 5 hodin denně. Co mají ještě společného? „Mnohem častěji si dávají ozdravné šlofíky,“ píše Ericsson. Další studie zjistily, že krátké pauzy mezi úkoly pomáhaly účastníkům se soustředit a pokračovat efektivněji. Pokud si pauzy nedělali, jejich výkon naopak klesal.

Zvyšuje pauzička na kávu HDP?

Nebojte se, že se všechno zhroutí, když chvíli nebudete na internetu, v noci vypnete mobil i počítač a na chvíli odejdete od pracovního stolu. Dát si pauzičku na kávu nemusí být vůbec špatné. Italové pracují 35,5 hodiny týdně, Turci 47, 9 hodiny. Přesto je na tom italské HDP o 40 % líp než to turecké.

Dokonce i Benjamin Franklin, jeden z amerických otců zakladatelů, si uprostřed průmyslové revoluce našel denně dvě hodiny na oběd, každý večer měl volný a každou noc si dopřával nerušený spánek, místo toho, aby pracoval nonstop. „Trávil spoustu času koníčky a společenským životem. Koníčky, které ho odváděly daleko za hranice jeho profese, daly ve finále vzniknout třeba hromosvodu,“ píše dál Josh Davis.

Naordinujte si šlofík, pauzu na kávu a pořádnou dovolenou

Jestli teď přemýšlíte nad dlouhou dovolenou, děláte správně. Studie na helsinských byznysmenech, která probíhala 26 let, zjistila, že těm, kteří během středního věku nejezdili na dovolenou, hrozila jak dřívější smrt, tak horší fyzická kondice ve vyšším věku.

Dovolená se vyplácí. A to tak, že doslova. Podle americké studie provedené na více než 5000 zaměstnancích měli ti, kteří si brali ročně méně než 10 dní dovolené, šanci 1 ku 3, že se v příštích třech letech dočkají zvýšení platu. A ti, co čerpali více než 10 dní? U nich to bylo 2 ku 3. Tak hurá na dovolenou a odpočívat, užívat si, abychom umřeli na sešlost věkem, a ne na japonské karoši.