Zdravé jídlo nesmí vykazovat známky diety, jinak ho lidé nechtějí

Někdo miluje ovarové koleno, někdo zeleninový salát s panenským olivovým olejem. Strava je naší součástí, proto bychom s ní neměli bojovat. Trenérka a milovnice vaření Pavlína Ondráčková bere jídlo jako individuální záležitost, kterou si musí každý ladit tak, aby bylo jídlo jeho sluhou, nikoliv pánem.

Mají Češi rádi zdravá jídla?
Ve větších městech je trend zdravého stravování rozšířený a lidé více o jídle přemýšlejí, mají i možnost zajít do restaurací a občerstvení, kde se dají vybrat zdravější pokrmy. Nicméně v menších městech a vesnicích to zatím není standard. Zdravé jídlo tam stále bývá vnímáno jako hmota bez chuti a spíše se mu lidé vyhýbají, přestože obchodů se zdravou výživou přibývá po celé zemi.

Takže v menších městech stále vítězí omáčky a knedlíky?
Tohle je ještě ta „lepší“ varianta, pokud si aspoň lidé omáčky a knedlíky uvaří doma. Bohužel západní trend hamburgerů, hranolek, fastfoodů s pizzami a sladkostmi se dostal nejen do uspěchaného života velkoměsta, ale i kuchyní obyčejných domácností. Přesto jsou obecně Češi více zvyklí si vařit doma, pěstují si ovoce a zeleninu, takže je šance, že když se naučí z těchto plodů vařit zdravé pokrmy, nebudeme se drát na přední příčky v míře obezity.

Jak nalákáte lidi, aby ochutnali něco nového a zdravého?
Jídlo musí hrát barvami, být čerstvé, voňavé. Velkou roli hraje i styl servírování. Když nemáte u jídla styl, nikdo se do ochutnávky nehrne. Jídlo musí být líbivé a nesmí vykazovat známky dietního pokrmu. Třeba tím, že dopředu hlásíte, že je to uvařené v páře, je to z biotrhu, že to má minimum procent tuku atd.

Proč tyhle informace vadí?
Lidé mají předsudky. Až když ochutnají a jsou spokojení, dá se s nimi diskutovat o přípravě takového jídla. Hodně lidí ale povídání o jídle nebaví, chtějí jen jíst. V televizi je toho o jídlech, a to i těch zdravých, dost a dost.

Zdravé jídlo má také nálepku „bez chuti”…
Je to někdy přežitek začátků zdravého stravování, kdy se vše vařilo v páře nebo ve vodě, bez soli a koření. To už dávno neplatí. Jídlo je taky vášeň a podpis toho, kdo ho vaří. Pokud ho vaření nebaví, je to znát i na chuti pokrmu.

Je těžké a finančně nákladné uvařit dobré a na pohled pěkné jídlo?
Složité ani drahé to rozhodně není. Drahý je nákup organických potravin a rozhodně bych od něj nikoho neodrazovala, přesto myslím, že občas se okolo bio potravin dělá přílišný rozruch a některé potraviny se prodávají za zbytečně vysoké ceny jen proto, že lidé nemají přehled a spoléhají na to, že co je bio, to je spasí. Navíc bio může být vše, co si doma člověk vypěstuje a nemusí být farmář. Z praxe vím, že mít vlastní ovoce a zeleninu, ze které se pak uvaří či upeče zdravý pokrm, je daleko levnější než kupované věci. Člověk navíc ví, co dané jídlo obsahuje.

O čem se dnes říká, že je zdravé?
To je složitá otázka. Dle mého názoru je zdravé vše, co člověka dělá zdravým, tzn. cítí se dobře, není unavený, má v pořádku krevní testy, nic ho nebolí. Třeba ovocné muffiny ke snídani podle mého receptu. Chápu, že jinak je odpověď velmi obecná, ale směřuji k tomu, že každému vyhovuje něco jiného. Všechny extrémy jsou škodlivé. Pokud tedy budete jíst zeleninu celý den, nebude vám dobře. Naopak cpát do sebe hranolky a čokoládu taky nepomůže ke zdraví. Zdravé věci jsou vyvážené a výživné a jen jejich kombinace přináší největší efekt, proto se nedá specifikovat jedna nebo pár konkrétních potravin. 

Jaký by měl být poměr bílkovin, sacharidů a tuků?
Poměry makroživin se v dnešní době od sebe dosti liší v závislosti na tom, co je zrovna „trendy”. Obecně se stále udává, že příjem energie z bílkovin by měl být okolo 15 až 20 %, ze sacharidů 45 až 55 % a z tuků 25 až 30 %. Naproti tomu keto dieta získává až 70 % energie z tuků, zato pouze 5 % ze sacharidů a 25 % z bílkovin. A jsou další přístupy, které se v poměru makroživin budou lišit. Nemá cenu nutit někoho, kdo je více sacharidový typ, do tučných jídel (myšleno zdravých tuků) a naopak. Z praxe vím, že je častěji problém se zdrojem, ze kterého se energie získává. Někdy pomůže změnit poměr makroživin, jindy se ponechá, ale vyměníme například slazené jogurty za ovoce smíchané s bílým jogurtem apod.

Pokud byste měla říct základní suroviny, ze kterých vybírat, které to jsou?
Osobně velmi vyzdvihuji cuketu. Dá se totiž použít pro všechno – na pečení, jako knedlíky k masu a omáčce, na zahušťování omáček, karbanátky či bramboráky, k přípravě ranních kaší či chleba. Její úžasnou vlastností je, že nemá žádnou specifickou příchuť, tudíž přejímá chuť jiných potravin. Také dodá objem, vláčnost. Proto se do pečení nemusí dávat tolik mouky a oleje. Skvělý je také lilek, který velmi zasytí. Tvaroh je můj další favorit, protože se dá použít do pomazánek, pečení, kaší, prostě všude, kde je třeba zvýšit bílkoviny. Ale jak jsem již zmínila, nejde o to vyloučit ze stravy vše ostatní a jíst jen toto. Jde o kombinace s ostatními potravinami. To je vlastně základ.

Jak často bychom měli jíst?
Opět jde o individuální záležitost, kterou každý musí řešit podle toho, co mu vyhovuje a co potřebuje. A závisí také na kvalitě daného jídla. Od toho se odvíjí četnost. Sama preferuji 5 jídel denně s tím, že 3 jsou hlavní a dvě jsou malé svačiny. To znamená, že jím zhruba každé 2 až 3 hodiny. Mé tělo je na to zvyklé a funguje nejlépe. Přesto jsou lidé, kterým bude vyhovovat jiný systém a neznamená to, že budou méně zdraví. Proto raději pracuji s jednotlivci tak, že hledáme to, co skutečně řeší jejich problém, a nenastavujeme nějaké rigidní šablony.