Koupání v moři. Poznáte nebezpečné zpětné proudy?
Každý jsme si to asi vyzkoušel v řece nebo bazénu s protiproudem. Dřete jako ďas, ale zůstáváte na místě, nebo dokonce couváte. To, co v prostředí desetimetrového bazénku vypadá jako obrovská legrace, se v měřítcích oceánu mění na velmi nebezpečnou zábavu. Snažit se v moři zachránit se plaváním proti proudu je naprostý nesmysl. Jen pár metrů od idylické pláže vás tak může potkat smrt. Jak nebezpečné proudění poznat?
Sedíte na pláži, romanticky zíráte do vln a ty donekonečna stále a znova přicházejí. Jak je to možné? Je to jen trik. Voda samozřejmě odtéká. Buď spodem (znáte to, jak vás plácání na pláži vtahuje do moře?), anebo právě okolo po povrchu zpětným proudem. Rip, jak se v angličtině říká zpětnému proudu neboli vracáku, si představte jako proudící řeku vody od pobřeží. Není to všechna voda, ale jen relativně úzký pruh, okolo něhož přicházejí vlny normálně směrem ke břehu.
Pokud si všimnete, že vás v moři či oceánu unáší voda nebo že plavete ke břehu a nijak se nepřibližujete, nebo se dokonce vzdalujete, věřte, že jste se dostali právě do výše zmíněného ripu. Největší chyba je „strašlivě zamakat“ a snažit se ze všech sil plavat ke břehu. Stačí vyplavat kolmo z proudu, který vás vleče, chvíli tak plavete podél pobřeží, až se dostanete do vln/proudu přicházejícího zpátky. Rozhodně s mořem ani oceánem nebojujte. Nemáte šanci.
Správné informace jsou základ
Tam, kde není plavčík, si pečlivě prostudujte cedule. Nikdy neplavte do míst, která cedule označují nebezpečím zpětných mořských proudů. A když tam cedule nejsou, je to ještě problémovější. Zkuste ovládnout své emoce. Největší chyba je po příjezdu k moři, celí natěšení z romantiky na liduprázdné pláži, se vrhnout bez rozmýšlení do moře. Nespoléhejte na to, „že jdu přece jen tam, kam stačím“. Přijde větší vlnka, podtrhne vám nohy nebo si uděláte pár tempíček pro osvěžení, a najednou zíráte, že jste sto metrů od břehu. Zpětný proud je zrádný v tom, že to vypadá, jako by voda byla klidná. Plujete v podstatě v mořské řece, která rychle proudí ven od pevniny.
Je lepší jít na pláž, kde je plavčík?
Ano, ale… Práce plavčíka je z velké části hlídat otrlé, aby neplavali tam, kam nemají, a na druhou stranu hlídat majitele motorových lodích a windsurfaře, aby nepřejížděli koupačům hlavy. Největší jistota, jak přežít, je tedy poslouchat plavčíka. Na každé pláži jsou vlajky označující případná kritická místa nebo naopak „vykolíkovávající“ bezpečný hlídaný úsek. Ten se obyčejně vyznačuje žluto-červenými vlajkami. Každý stát má ale trochu jiné označení a barvy, nastudujte si raději místní cedule nebo průvodce. Oceán je živý organismus. Spolupracujte proto s plavčíky a neustále si hlídejte , kde jste.
Ale já tohle místečko dobře znám!
Nespoléhejte na nic. Oceán není rybník. Všechno se neustále mění. Můžete sice znát nějakou super bezpečnou zátoku, ale máte jen jeden život, tak proč si to raději nezkontrolovat. Paradoxně mohou být písečné pláže zákeřnější než kámen nebo korál (kde se ale zase můžete pěkně omlátit). Písečné podloží se totiž pod vodou různě přesouvá a přesypává právě na základě proudění vody. Rip se tak za hodinku může posunout klidně i o 300 metrů. Tiše a nenápadně. Proudy mohou jít všemi směry, často jdou šikmo a hlavně se neustále mění. Nejde jen o směr větru, ale také o silné proudění z oceánu (surfaři tomu říkají swell), které vzniká díky obrovským bouřkám, tisíce kilometrů daleko, a pohybuje se hladinou jako takové miniaturní a pravidelné tsunami.
Všichni to teda musí nenávidět!
Kdepak, to, co je pro někoho špatné, je pro jiné opak. Plavci se zpětných proudů neboli vracáků bojí, aby je nevynesly na oceán. Surfaři je milují. Díky nim se totiž mohou dostat snadno přes vlny ven na oceán.
Pláž není jenom romantika. Teď už alespoň víte, jak tu krásu přežít.
V Mutumutu podporujeme ty, kteří mají radost ze sportu. Vracíme vám za to 20 % z ceny pojištění. Dalších 5 % získáte za to, že nekouříte a 5 % za to, že chodíte na pravidelné lékařské prohlídky.
