Stávkuje vám mozek? Začněte aktivně lelkovat
Míváte pocit, že vám mozek někdy stávkuje? Nejspíš jenom zrovna pracuje jinak, než byste si představovali. Čemu se tedy věnuje, pokud zrovna nepracuje na dalším objevu hodném Nobelovy ceny?
Mýty o tom, že v nějakou chvíli pracuje jen osm, deset nebo patnáct procent mozku, snad už nikdo vážně nebere. Většinu nervových kapacit zabírají docela všední, ale nutné činnosti. Zpracovávání toho, co vidíte nebo slyšíte, řízení pohybu, udržování životních funkcí, řízení orgánů v těle a podobně. Totéž nakonec platí i o paměti, pozornosti a dalších intelektuálních funkcích: i když se zdánlivě soustředíte jen na německá slovíčka, všimli byste si, kdyby na vás někdo zavolal, protože mozek nepřestává vyhodnocovat vjemy z okolí. A taky si budete pamatovat, kde jste seděli a jak vám bylo, protože paměť zpracovává i další, nesouvisející obsahy.
Důležitost lelkování
Tolik činností nicméně není možné vykonávat naráz úplně dokonale, takže se mozek musí neustále rozhodovat, čemu přidělí prioritu. Některé úkoly navíc vyžadují víc času a kapacity, než kolik máte zrovna k dispozici, takže mozek část práce odkládá na později. Proto je také důležité lelkovat a spát: aby měl mozek čas si takové nedodělky vyřešit.
Zatímco lelkujete, mozek nepřestává pracovat. Zapíná takzvanou defaultní nervovou síť – defaultní, protože se nevztahuje k žádné konkrétní činnosti a mozek u ní skončí pokaždé, když nemá na práci nic jiného. Defaultní síť se skládá z mnoha regionů napříč celou hlavou, které se věnují zejména dvěma funkcím. Zaprvé sledování okolí: člověk je samozřejmě všímavější, pokud nic nedělá, než pokud se soustředí na nějaký úkol. Zadruhé pak promýšlení všeho důležitého, co si nepromyslí jindy: přemýšlení o ostatních lidech, shromažďování a analyzování vlastních vzpomínek a představování si budoucnosti.
Potřeba času
Vzpomínka na cokoliv, co jste zrovna zažili, nevzniká úplně hned. Místo toho se informace uloží do mozku k pozdějšímu zpracování. Vytváření pořádné vzpomínky totiž není úplně banální operace: mimo samotného uložení do paměti je zapotřebí sloučit informace získané různými smysly a správně paměťovou stopu zařadit do času i prostoru. A taky do kontextu, abyste věděli, proč a s kým jste něco zažili – a jak to souviselo se všemi podobnými minulými zážitky.
A totéž platí i o chápání složitých abstraktních principů, mechanickém učení cizích slovíček nebo zorientování se v novém městě. Abyste se poučili, mozek potřebuje čas, během něhož si informace utřídí a pospojuje. A taky čas, během něhož z nich vyvodí důsledky a rozhodne se, v čem by bylo dobré třeba změnit práci nebo partnera a v čem naopak všechno nechat při starém.
Když se na něco soustředíte, mozek činnost této defaultní sítě omezuje, aby se zvládal věnovat úkolům, které po něm momentálně vyžadujete. Nemusí se přitom jednat zrovna o práci. Pokud v každé volné chvíli rolujete Facebookem nebo zapínáte televizi, hlava zpracovává příchozí informace a důležitější úkoly odkládá. Proto nám taky v současné společnosti prospívají všechny ty meditace, relaxace, vycházky a antistresová cvičení. Dřív je lidstvo nepotřebovalo, protože si každý hlavu vyčistil při práci na poli a neustálých pěších cestách.
Problém soustředění
Pokud máte pocit, že vám stávkuje mozek, neznamená to, že by nic nedělal – ale že se zrovna rozhodl věnovat něčemu jinému. Některé důvody jsou docela přirozené: třeba stres krátkodobě zvyšuje pozornost a paměť, aby mozek důkladně zpracoval podněty, které k němu vedly. Po hodině ale paměť i pozornost naopak omezí, aby ušetřil kapacity na další zpracovávání oněch důležitých podnětů.
Další je možné měnit. Přílišné napětí nebo pocit ohrožení vedou k zesílení pozorování okolí, což práci často nesvědčí: proto je dobré neodkládat řešení nepříjemností. Nuda a nedostatek motivace zase mozku dávají najevo, že aktuální činnost není příliš důležitá, což se opět projevuje na přesunu kapacit směrem k defaultní síti: proto je dobré mít jasno v tom, co a proč člověk dělá.
V Mutumutu myslíme především na naše klienty, ať už lelkují nebo právě pracují na objevu století. Za radost ze sportu odměňujeme vrácením 20 % z ceny pojištění. Dalších 5 % získáte za to, že nekouříte a 5 % za to, že chodíte na pravidelné lékařské prohlídky.
