Mutumutu

Nezávazně spočítat pojištění
Mobile menu

Příběh našich klientů: Pomohli jsme rodině s malými dětmi a maminkou na vozíku

Čtení na 5 min
| 3. června 2020

Příběh našich klientů: Pomohli jsme rodině s malými dětmi a maminkou na vozíku

To, že s Mutumutu můžete díky zdravému životnímu stylu ušetřit až desítky procent na životním pojištění, už asi víte. A v červnu mohli naši klienti vysportovat peníze na pomoc těm, kteří to potřebovali. Klíčovou hodnotou Mutumutu byla vždy vzájemnost. Nechtěli jsme ale zůstat jen u prázdných frází, chceme, aby se naše filozofie propsala i do reálného života.

Sem spadá i příběh naší klientky Marie, která prodělala cévní mozkovou příhodu a její rodina se ocitla v situaci, na kterou ji dopředu nikdo nepřipravil. Rodině jsme samozřejmě ihned pomohli s výpadkem měsíčního příjmu, na který jsou pojištěni, a přidali i něco navíc.

Přečtěte si, jak tuto životní změnu popsal Mariin muž, a podívejte se, kolik peněz se nám podařilo vybrat na potřebné rehabilitace i elektrický vozík přes veřejnou sbírku na Donio.cz.

Foto: Archív p. Marie

Den, kdy se nám změnil život

„V září 2019 jsme si užívali krásné babí léto. Netušili jsme, že je to poslední měsíc, kdy jsme jako rodina žili šťastně a bezstarostně. Stihli jsme spoustu společných výletů po hradech a zámcích, houbaření.

14. říjen začal jako každý jiný den, odjel jsem do práce, manželka byla na rodičovské dovolené doma s mladším synem. Najednou volali hasiči, že se museli dostat do našeho domu násilím. Marie se ocitla v ohrožení života. Naštěstí si ještě stihla zavolat záchranku. Rozběhl jsem se za šéfem, naskočili jsme do jeho auta a ujížděli k nám domů. Tam jsme zastihli policii, hasiče i záchranku.  Se ženou jsem prohodil sotva pár slov a už ji odvážela sanitka s podezřením na cévní mozkovou příhodu. Skončila v nemocnici v Brně, kde podstoupila okamžitou operaci.

Komplikace na denním pořádku

Operace ale nepomohla. V řádu hodin musela absolvovat další. Zatímco byla v umělém spánku a já se obával nejhoršího a trávil nekonečné hodiny čekáním v nemocnici, o naše malé děti (staršímu synovi bylo 3 a půl, mladšímu rok a půl) se starala babička. Marie naštěstí přežila. Zpočátku ale mohla jenom ležet a další prognóza byla nejistá. Pod vedením lékařů a sester začala postupně s rehabilitací a časem se posadila na invalidní vozík. Zůstala však ochrnutá na horní polovinu těla. V této zoufalé situaci se momentálně upínáme hlavně k rehabilitacím či novým moderním metodám léčby. Marie neuvěřitelně zkusila, mimo jiné musela podstoupit ještě reoperaci lebky, trpí neustálými bolestmi, o nesčetných komplikacích nemluvě.

„Odjel jsem do práce a najednou volali hasiči, že se museli násilím dostat k nám do domu, protože se moje žena ocitla v ohrožení života. Stihla si ještě zavolat záchranku,“ vzpomíná na nejhorší den jejich společného života manžel paní Marie.

Bez nemocenské i rodičovského příspěvku

Život celé rodiny se převrátil naruby, péče o malé děti zůstala na mně. Zatím jsem na neschopence, z toho, co se stalo, jsem se psychicky zhroutil. Kromě zdravotních následků jsme čelili i šílené byrokracii. Manželce po půl roce konečně přiznali invaliditu 3. stupně. Podařilo se nám také převést její rodičovský příspěvek na mě. V době, kdy o děti nemohla pečovat, na něj totiž neměla nárok. Zároveň ale nedosáhla ani na nemocenskou, která nejde na rodičovské dovolené čerpat. Přišli jsme tak o celý její příjem, můj se také výrazně snížil. Naštěstí jsme měli uzavřené životní pojištění, což nás v tu chvíli zachránilo. Marie dostává pojistné plnění za invaliditu a já za pracovní neschopnost. Od Mutumutu jsme navíc získali finanční dar.

Potřebovali jsme péči a nový vozík

Trápila nás hlavně nejistá budoucnost. Invalidní vozík a všechny zdravotní pomůcky jsme měli dočasně zapůjčené od místní charity. Marie sice dostala od pojišťovny mechanický vozík, ale problém byl v tom, že s ochrnutou horní polovinou těla ho nedokázala ovládat. Čekaly nás výdaje v řádu desítek tisíc, na elektrický vozík a rehabilitace v ceně 500 Kč za hodinu. Manželka rehabilitovala v karanténním režimu s pomocí sestřičky z charity, potřebovali jsme, aby ale začala naplno. Naší nadějí byly i moderní metody, například biologická léčba. Moje představy o tom, že Marie se bude starat o rodinu a já je finančně zabezpečím, se zkrátka sesypaly jako domeček z karet.

Bojíme se, ale jsme odhodlaní

Je mi padesát let, Marii osmatřicet. Vždy jsem si myslel, že moje žena bude ta, která se o věci kolem rodiny postará, a já nás zabezpečím finančně. Ale teď se to všechno sesypalo. Uvědomuji si, že na tom nejsme zdaleka tak špatně jako někteří jiní lidé, ale obávám se hlavně toho, co bude dál. Musím se postarat o rodinu a musíme najít způsob, jak manželce pomoci, aby se její stav zlepšil.


Naše pojištění vzniklo s tím, že budeme pomáhat. A tehdy jsme měli první možnost toto přání naplnit. Ostatně i náš název vychází z anglického slova mutual = vzájemný. Umíme ocenit, že se naši zákazníci starají o své zdraví a vracíme jim za to až 30 % z pojištění zpátky. V roce 2020 mohli navíc svoji odměnu nabídnout těm, kteří to potřebují a i my jsme samozřejmě přispěli do sbírky svým dílem.

Jak sbírka dopadla?