Co dělat, aby vám sociální média nekazila radost z běhání?

V nohách 10 kilometrů tichými ranními ulicemi. Cítíte příjemnou únavu a v hlavě máte čisto. Přijdete domů, připravíte si smoothie a užíváte si posledních momentů klidu předtím, než se pustíte do každodenního kolotoče povinností. Jen tak ze zvyku na telefonu klepnete na Instagram, skrolujete feedem a téměř okamžitě toho litujete.

Vaši post-sportovní euforii rychle nahradí pocity roztrpčenosti a zklamání. Jak to, že uběhla 15 kilometrů a vypadá jak ze žurnálu? A já jsem po deseti splavená jako kůň? Tomuhle klukovi jsem dřív šlapala na paty, ale tohle cvičení bych zvládla jen těžko. Co dělám sakra špatně?

I když víme, že sociální sítě jsou plné naaranžovaných fotek prohnaných několika různými filtry, je těžké se ubránit pocitům, že ostatní jsou lepší než my. Běhají rychleji, zvládají těžší a těžší cviky, a ještě u toho vypadají hezky. Běžecká selfíčka a sdílené trasy dokážou spolehlivě podrýt naší sebedůvěru a umělecká fota vystajlovaných běžců s perfektní kompozicí způsobí, že si připadáme zbyteční a neschopní. Radost z vlastních výkonů je rázem fuč.

Past jménem srovnávání

Přirozená lidská touha dozvídat se o druhých je podrobně popsaným sociálně psychologickým jevem. Prostřednictvím tohoto procesu si tvoříme názory na životy i úspěchy ostatních a porovnáváme je s těmi vlastními. Tím, že nám sociální sítě neustále poskytují objekty srovnání, jen zjitřují naše rozhořčení nad sebou samými. Namísto toho, abychom si s kamarádem popovídali o jeho posledním závodě nebo tréninku, vidíme ty nejmenší detaily z jeho života v reálném čase a online. I když je třeba zrovna na druhém konci zeměkoule.

Vidíme jen výsek

V dobách před sociálními sítěmi jsme se srovnávali přímo s těmi, se kterými jsme běhali a trénovali. Dnes můžeme díky desítkám aplikací srovnávat sebe a své výsledky s běžci po celém světě a díky tomu se cítit ještě o něco hůř než obvykle.  

Sociální média často ukazují jen to nejlepší z životů druhých. Nedozvíme se z nich o závodech, které se nepovedly, ani o trénincích, které skončily v slzách. Všechny ty osobní rekordy a skvěle zaběhnuté maratony v nás budí dojem, že všichni ostatní jsou na tom prostě skvěle, na rozdíl od nás. I když teoreticky víme, že to tak není a že i ostatní mají „špatné dny“, dojmu, který sociální sítě vytvářejí, není lehké vzdorovat.

Běžci nejsou stejní

Další past na nás číhá v podobě převzetí tréninkové rutiny elitních běžců, které na sociálních sítích sledujeme. Určitě musí být dobrá, když jsou tak úspěšní! Každý z nás má ale úplně jiný běžecký styl i výdrž, takže například tréninkový plán známé běžkyně Evy Vrabcové Nývltové nás může spolehlivě zničit.

A kolik lajků, followerů nebo komentářů získáte, je přece úplně fuk. Když se vám podaří vymanit se z nesmyslného tlaku na perfektního onlinového běžce, budete si čas strávený v běžeckých botách zase užívat. Proč vlastně běháte? Předpokládáme, že to není kvůli Facebooku. Co takhle namísto srovnávání se s ostatními zkusit běhat prostě pro radost?

V Mutumutu za radost ze sportu odměňujeme vrácením 20 % z ceny pojištění. Dalších 5 % získáte za to, že nekouříte a 5 % za to, že chodíte na pravidelné lékařské prohlídky.