Žádná chudá příbuzná. Hruška má cenné živiny i výživnou historii
S jablky mají hodně společného, ale jsou tak trochu v jejich stínu. Ve své době přitom symbolizovaly vznešenost, eleganci i prosperitu. Dnes platí hlavně za skvělou sezonní součást zdravého jídelníčku.
Hrušky jsou blízké příbuzné jablek – patří spolu s nimi mezi jádroviny, ovocné dřeviny z čeledi růžovitých. Rozhodně to však nejsou žádné zapšklé tetičky, které jablkům můžou jenom závidět slávu. Co na tom, že nerostly v biblickém ráji, nejmenuje se podle nich žádné velkoměsto ani nedaly název značce elektroniky. V historii měly pověst nóbl ovoce, jejich elegantní tvar inspiroval malíře i architekty, jejich chuť šéfkuchaře i spisovatele.
Královna krásy i obydlí bohů
Etymologicky je hruška vlastně máma všech sladkých plodin. Anglický výraz pear, německý Birne a třeba i španělský pera pochází z obecné latiny. Pira v ní znamenalo prostě „ovoce“. Podobné výrazy pro něj měla i stará řečtina nebo semitské jazyky.
Hruška, to bylo prostě synonymum pro ovoce. Plody planých hrušní ostatně sbírali už pralidé a šlechtit se začaly ve starověku, a to napříč Evropou, severní Afrikou a Asií. Po boku jablek je pak kultivovali staří Keltové, Slované, Číňani, Římani i Řekové. Dokonce i v eposu Odysea je Homér vysadil v bájných sadech krále Alkinoa, šéfa „blaženého národa“.
Obdivovala je i Kate Winslet
Blažený byl i právník a botanik Jean-Baptiste de La Quintinie, který za vlády Ludvíka XIV. získal práci snů: staral se o zahrady versaillského paláce. Právě hrušky byly jeho favoritky. „Ze všech druhů ovoce, které nám tu příroda nabízí, jsou hrušky ty nejkrásnější a nejvznešenější. Povznášejí každou slavnostní tabuli,“ napsal v roce 1661. Se svými slavnými královskými hruškami se objevil i ve filmu Králova zahradnice s Kate Winslet.
Ovocné krasavice měly v minulosti i náboženský přesah. Společně s vlašskými ořechy je uctívali třeba obyvatelé severního Kavkazu, prapředci dnešních Čečenců. Věřili, že v plodech hrušně bydlí hodná božstva, a kácet stromy bylo přímo zakázané.
Ve starověké Číně hrušky reprezentovaly prosperitu a dlouhověkost, dožívají se totiž až dvou set let; v Koreji s nimi spojovali půvab, vznešenost, plodnost, zdraví a moudrost. Kam se hrabe jablko! V dnešní čínštině se označují slovem li – stejně jako „náklonnost“. Podle tamní pověry by se přátelé ani milenci o hrušku neměli nikdy dělit, to by byl zaručený konec vztahu.
Hruška na talíři. Nebo ve sklenici?
Už na začátku našeho letopočtu o nich v encyklopedii Přírodopis (Naturalis historia) psal římský autor Plinius starší. Doporučoval je svařit s medem. Dneska je takhle připravuje třeba Bára Karpíšková alias Bjukitchen, která je podává s ovesnou kaší. Vyhlášený šéfkuchař Yotam Ottolenghi zase hrušky svařuje s cukrem, bílým vínem, kardamomem a trochou šafránu.
Na sladko se hrušky jedí taky v koláčích, buchtách, pájích a závinech. Dělají se z nich džusy a pyré, marmelády, povidla i čatní. Fungují ovšem i ve slaných jídlech, objevují se v salátech, nepřekonatelné duo tvoří s gorgonzolou. Rozumí si dokonce i s husou nebo kachnou. A úplně nejzdravější je dát si hrušku syrovou a neloupanou, o tom ještě níže.
Plinius kdysi nepsal jen o hrušce svařené, ale taky o té fermentované. Kvašené pití s mírným obsahem alkoholu se z ní vyrábělo už tehdy, ovšem nápoj správně nazvaný perry se z ní – po vzoru jablečného cidre nebo cideru – dělal až ve středověké Anglii a Francii. Pije se dodnes. Časem přišla na řadu i tvrdší pálenka: hruškovice.
Nejlepší je syrová
K popíjení destilátů vás navádět nechceme. Hruška (a tím nemyslíme Láďu Hrušku) je ovšem vynikajícím doplňkem zdravého jídelníčku. Syrová se skládá z 84 procent vody, 15 procent sacharidů a zanedbatelného množství bílkovin a tuku.
Důležitou složkou je vláknina, které je nejvíc v ovocné slupce. Mimochodem extra bohatá na vlákninu je hruška asijská, které se taky říká naši a správně botanicky Pyrus pyrifolia. Chybu každopádně neuděláte, když si místo naši dáte prostě „tu naši“. Starou známou hrušku, co roste na hrušni obecné čili Pyrus communis.
Vláknina vylepšuje zažívání, z trávicí soustavy pomáhá odstranit záněty a zmírňuje zácpu. Kromě toho hruška nabízí obstojný podíl vitaminů skupiny B a hlavně minerálů včetně draslíku, který pomáhá snižovat krevní tlak. Ještě k tomu má diuretické účinky a zároveň málo kalorií, takže často figuruje v redukčních dietách a detoxech.
Zimní odrůdy mají v Česku sezonu přibližně od půlky září do konce října. Jestli zrovna nevlastníte hrušeň ani ovocný sad, natrhat si je můžete na víc než pěti stech míst v republice: snadno je najdete na webu nebo v mobilní aplikaci Na ovoce. Zimní hrušky jsou vhodné k uskladnění, nejlépe budou chutnat od listopadu do února.
V Mutumutu podporujeme lidi, kteří jedí zdravě, sportují a nekouří. Nabízíme jim za to až 30 % z ceny pojištění zpátky.
