Bikesharing: Proč je každodenní jízda na kole lepší než chůze
O bikesharingu a o tom, proč je každodenní jízda na kole zdravější než chůze.
Je několik zásadních způsobů jízdy na kole po městě. Jeden z nich je, že si představujete, že jste v lese. Máte na to celoodpružené kolo, se kterým by závodníci Michal Mároši nebo Richard Gasperotti sjeli nejméně K2. Řídítka alespoň metr široká, na gumách drapáky jak od traktoru a řítíte se tak, že rodinky na náplavce zahazují instastories a uskakují radši za kachnami do vody.
Úplně jinak, a přesto stejné to je, když se z vás stane mamil, neboli muž středního věku v elasťákách. Koupíte si nejdražší možnou silničku a ze své partnerky děláte každý den slaměnou vdovu. Hltáte kilometry jízdy, s dalšími mamily trávíte veškerý volný čas a případně se na stejnou víru pokoušíte konvertovat i zbytek rodiny. Mamilové samozřejmě vyrážejí především na okresky mimo město, ale část cesty jedou městem taky.
Salámová metoda
No dobře, trošku si z těchto bohulibých koníčků dělám legraci. Ale nic ve zlém. Takový způsob fitnessu není pro každého a hlavně není příliš efektivní. Připomíná mi to mého kolegu, který chodí každý den do posilovny, aby si tam zaplatil chůzi po pásu, ale v práci do prvního patra jezdí sveřepě výtahem, „protože ho bolí nohy“.
Ono není třeba extrémních výkonů a následného extrémního odpočinku. Stačí si pomáhat v životě salámovou metodou a místo maličkých přesunů autem nebo MHD jezdit právě na kole. Nadšenci řeknou: budu teda chodit pěšky. Jenže to je kupodivu větší oběť než na kole. Musíte totiž změnit svůj time management. Chůze zabere víc času než MHD nebo auto. Naopak kolo je často rychlejší. Svůj život tak neomezujete, ale zlepšujete. A to hned trojnásobně: ušetříte čas, zlepšíte si zdraví, a ještě si to užijete, protože si fyzickou aktivitou vyrobíte hormony štěstí.
Opravdu je kolo zdravější?
Ta sportovní kola právě ne. Když jsem se po několika měsících ježdění na městském kole na chvíli vrátil ke svému horskému, byl jsem zděšen, jak mě z toho bolí záda. A taky jsem najednou nevěděl, kam si dát věci, nemělo to zvonek (ten je kupodivu ve městě zásadní) ani blatníky. Nehledě na to, že kdybych měl závodní silničku, potřebuju ještě kufry (boty se speciálním vázáním), což je na popojetí po městě dost nesmysl. Prostě všechno špatně.
Ale stojí to kratičké popojíždění vůbec za to?
Máte pocit, že ujet kilometr do kavárny nebo do obchodu za to ani nestojí? Že to není nic proti desítkám kiláků, které dáte večer po práci na pořádném kole? Obléknout se do „sexy“ dresu a strávit večer na kole ale není pro každého. Třeba já na to nemám čas ani chuť. Popojíždění po městě během dne mi vyhovuje a donutí mě to k akci, i když se mi zrovna nechce. A výsledky hovoří za své – letos se mi povedlo již zmíněnou salámovou metodou na Rekole najezdit celých 800 kilometrů během 300 jízd.
Nečekám, radši si vyrábím štěstí
Úplně největší bonus jízdy na kole po městě je pro mě psychika. Jízda na kole mi pomáhá snížit efekt stresu. Cítíme-li akutní stres, tělo vyloučí adrenalin, abychom si s momentální situací poradili. V takových chvílích zapomeneme na únavu i na hlad a dokážeme být extrémně výkonní. Místo toho si sedneme zpátky na židli v teple a bezpečí kanceláře a čekáme. Každý den míjím vystresované lidi na zastávkách a v autech, jak čekají. Já sám si přitom pokojně vyplavuji stres tak, že když nestíhám, prostě jen rychleji šlapu. Všechno se tak vyřeší samo, a ještě dorazím dřív do práce.
Mám si teda koupit kolo?
Na ježdění po městě ne. Alespoň pokud bydlíte někde, kde funguje bikesharing. Za svůj život v Praze už jsem přišel o tři vymazlené cannondaly. Sdílená kola jsou při pravidelném ježdění neuvěřitelně levná. Předplatné u Rekol stojí tisícovku ročně a nemusíte se o nic starat. Nemusíte řešit, co udělat s kolem, když potkáte kamaráda, který jde pěšky, nebo rozhodnete-li se nečekaně zajít do kina, kam zaparkovat kolo tak, aby vám ho nikdo neukradl. A když nečekaně prší, jste v háji úplně.
Tohle všechno s bikesharingem odpadá. Když se vám nechce do kopce, necháte kolo, kde je, a nahoru vyjedete tramvají. Kolo má navíc všechno, co potřebujete na silnici včetně funkčních světel a košíku. A vůbec není problém, že je někdy zaparkované dál. Dojít si pro něj je pro mě něco jako hledání Pokémonů na cestě, kterou by mě nikdy nenapadlo jít. Pohyb po městě se tak stane dobrodružstvím!
V Mutumutu máme rádi pohyb, proto jsme také při našem vzniku spolupracovali s Rekoly a společně jsme nabízeli 50 kol s přehazovačkou. Za radost ze sportu vás navíc odměníme vrácením 20 % z ceny pojištění. Dalších 5 % získáte za to, že nekouříte a 5 % za to, že chodíte na pravidelné lékařské prohlídky.
