Psychosomatika: sport jako součást boje proti zdravotním problémům

Když trpíte závažnou psychickou poruchou, ovlivňuje to všechny složky života. Nejenže přichází distancování se od okolí, ale především od sebe samotného. Tělo se stává schránkou utrpení. A taková schránka, podle teorie psychosomatiky, začne postupně praskat. A naopak. I fyzické potíže dokážou stvořit psychickou poruchu. Jak úpadek zvrátit a stabilizovat tělo i duši zároveň? Psychosomatickými metodami!

Psychosomatika, ač se tak zdá, není objevem posledních desetiletí. Její historie sahá až do antiky, kde velcí myslitelé jako Hippokrates, Platon a Cicero nahlíželi na tělo a duši jako na celek. Ne jako na dvě oddělené složky. V průběhu staletí došlo k rozvíjení teorie propojení. Ke zmíněné dvojici se přidala ještě jedna složka – vliv lidí v okolí. S kým jsi, takový jsi, není jenom pustá fráze. Blízké okolí formuje psychiku člověka, tím pádem má vliv i na jeho tělesný stav.

Objev psychoanalýzy

Největší skok v náhledu na duši, tělo a okolí v evropském kontextu nastal v minulém století. Ne náhodou. První světová válka byla děsem, který roztříštil nespočet lidských osudů. A také otřásla náboženstvím, které výrazně napomáhalo k duševní hygieně. Druhá světová válka pak vše završila. Tisíciletý pilíř evropské kultury se v podstatě zhroutil.

Obrovský výskyt deprese a dalších vážných poruch zapříčinil, že se lékařské a filozofické elity zaměřily na vypořádání se s duševními chorobami. Asi nejvýraznější osobou, která odstartovala rozvoj v léčbě duše, byl Sigmund Freud. Jeho koncept psychoanalýzy dal základ současnému terapeutickému přístupu k pacientům. Souběžně však s tímto proudem přicházely úspěchy v uzdravování skrze tělo. K nejefektivnějším způsobům se řadila elektrokonvulzivní terapie. Ač jde o kontroverzní léčbu, v moderní medicíně má stále své místo. Samozřejmě již v jiné podobě, bezpečné a účinnější.

Věk antidepresiv

Největší převrat v léčebných postupech přišel v šedesátých letech. Čirou náhodou, jak to ve světě farmacie bývá, došlo ke kolosálnímu objevu. Nastal naprostý medicínský přelom. Při léčbě tuberkulózy přišli vědci Irwing Selikoff a Edward Robidzek na to, že lék Isoniazid zbavuje pacienty trpící TBC zároveň špatných psychických stavů. Pět let nato se na trhu objevila první antidepresiva. A to je ten moment, který způsobil, že léčebné psychosomatické postupy se dnes vnímají jako něco téměř nového.

Antidepresiva se ocitla na výsluní, pokud jde o psychické zdraví. Dokud se nezačaly projevovat vedlejší účinky pilulek. U většiny příbalových letáků tak dnes naleznete varování před možným výskytem sebevražedných myšlenek, srdeční arytmie, změny v jaterních funkcích a možných dalších obtíží. Přestože antidepresiva opravdu pomáhají léčit, zázraky neumějí. Proto se zpět na světlo navrací psychosomatika.

Druhá vlna psychosomatiky

Z pohledu psychosomatiky je vše provázané. Složité poruchy, nejen duševní, ale také fyzické (bolesti kloubů, migrény atd.), nelze vyléčit pouze medikací ani pouze terapií.

Po důkladné individuální analýze se přistupuje ke stanovení ideálních léčebných postupů na všech rovinách, pokud si to stav pacienta žádá. Nejčastějším východiskem je stacionární psychosomatická péče. Jde o několikatýdenní týmový léčebný program, který by zpravidla měli vést somatický lékař, psychiatr, fyzioterapeut, klinický psycholog, psychoterapeut, sociální pracovník a další odborníci, jak píše v pomocné brožuře Společnost psychosomatické medicíny.

Sportem proti chorobám

K bodům léčebného programu patří i pohyb a sport. Jak pomáhá? Při svalové zátěži se do těla vyplavuje endorfin – hormon štěstí. Pravidelný pohyb tak jistým způsobem funguje jako přírodní antidepresivum. Vyšší výkony zlepšují sebevědomí. Při fyzické aktivitě zároveň zaniká prostor pro zbytečné negativní myšlenky, mozek se soustřeďuje na výkon. K tomu všemu dochází mnohem více k sociálním interakcím, vznikají nové vztahy.

Sport tedy splňuje požadavky psychosomatiky – propojuje všechny tři složky, které souvisejí s onemocněním. Znamená to tedy, že sport sám o sobě dokáže léčit? Tomuto tématu se podívali na zoubek vědci z Cochrane Collaboration. V souhrnné studii sebrali data z 39 jednotlivých projektů zaměřujících se na cvičení a jeho vliv na depresi.

Po prozkoumání výsledků u všech 2326 účastnících došli k závěru, že sport pomáhá, ale krátkodobě. Zároveň se efektivitou nevyrovná jakékoliv odborné léčbě – medikamentům ani psychoterapii. To však neznamená, že by sport nebyl prospěšný. Opět se vracíme k psychosomatice. Pokud trpíte duševní poruchou či nevysvětlitelnou fyzickou obtíží, sport vás nezachrání. Ale v kombinaci s dalšími léčebnými prostředky rozhodně zvýšíte šanci na vyřešení třeba i zdánlivě neřešitelného problému.  

V Mutumutu podporujeme lidi, kteří jedí zdravě, sportují a nekouří. Nabízíme jim za to až 30 % z ceny pojištění zpátky.